Jak vyfotit sebe nebo jiné kulturisty - tipy pro amatéry

Když jsem se rozmýšlela, zda se do tohoto tématu pustit nebo ne, počítala jsem s tím, že se na mne sesypou po uveřejnění článku fotograficky nadanější jedinci, kteří samozřejmě do věci vidí daleko lépe. Přiznávám, že sice fotím ráda, ale na druhou stranu nemám moc času studovat parametry fotoaparátů, nerozumím dalším technickým údajům a ve focení jsem skutečný amatér, který sice umí nastavit clonu podle expozimetru, trochu se vyzná v citlivostech filmů a umí zaostřit, ale rozhodně to nejsou právě umělecké kusy. Přesto, nebo právě proto jsem se rozhodla trošku se pozastavit u focení kulturistických fotek v domácích podmínkách...

Určitě totiž nejsem sama, kdo si chce uchovat vzpomínky na různé události, případně na svojí mimořádně dobrou formu, aniž by přitom musel kontaktovat profesionálního fotografa. Focení u profesionálů se dnes totiž šplhá na tisíce korun. Book pod 2000,- je rarita, kterou vám fotograf udělá pouze pokud jste dobří přátelé. U těch nejlepších potom takové focení může nezřídka jít na čtyř či pětičíslé cifry. Také ne vždy máme po ruce fotograficky lépe nadaného kamaráda a proto alespoň určité základy a triky bychom mohli znát všichni.

Osobně mám raději klasické fotoaparáty nežli digitální, protože mají daleko větší ostrost, detail a fotky jsou jemnější. V digitálních fotoaparátech je problém, že počet pixelů je i při tom nejlepším rozlišení (které navíc „sežere“ hodně z paměti) omezený, narozdíl od nekonečně bodů v emulzi filmu. Proto se digitály hodí spíše k focení reportážního stylu, kde jde o rychlost, případně o rychlé dodání na internet atd. Pro kvalitní fotky z pózování je stále lepší klasika, kterou lze naskenovat.

Jak jsem již naznačila v kulturistice budeme fotit fotky dvojího stylu. Buď fota z akcí, kde si ale nemůžeme vybrat co nafotíme, a nebo fotky v ateliéru, kde si model můžeme postavit tam kam chceme, určit si světlo a stín atd..

Pro focení na akcích je dobré, když máme k dispozici teleobjektiv. Jen málokdo se totiž probojuje do popředí, obsazeného akreditovanými fotografy médií. Film by měl být s nejvyšší citlivostí – musíme si uvědomit, že blesk má omezený dosah a v sále je většinou tma. Dobré je mít fotoaparát se stativem (na některých akcích ale stativ není povolen!), protože z focení se mohou ke konci akce začít třást ruce.

Platí, že záběry by měly jít rychle za sebou. Fotograf – reportér udělá třeba 50 snímků, ze kterých je publikovatelný jen jeden jediný. Dobré je, pokud má fotoaparát možnost rychlé spouště. Faktem je, že většina reportérů novin fotila opravdu úplně vše, bez rozmýšlení a teprve v redakci se vybrala jedna nebo dvě použitelné fotografie. Někde jsem dokonce četla že na jeden den je dobré připravit si tak 20 filmů. Tohle se samozřejmě prodraží. Digitální fotoaparát má tu výhodu, že špatné fotky jdou hned smazat a člověk neutratí víc za film a vyvolání fotek.

Nevýhoda focení na nějaké akci je, že si většinou nemůžeme určit, kam se postavíme a jaké bude pozadí, jak se postaví model, nebo jaké bude osvětlení. Problém můžou být také hlavy lidí, sedících v řadách před námi. Je dobré získat pozici na kraji a fotit z uličky (ze stativu).

Focení modelu je zajímavější protože se na to dá připravit. Existuje pár triků, jak vypadat na fotkách pořizovaných doma, dobře. Důležité je světlo. To si můžeme nastavit. Ideální pro to, aby svaly vynikly je zdroj výš než je hlava (někde jsem četla doporučení 180 - 200cm vysoko) ze strany a trochu zpředu. Pokud je světlo přímo zepředu může při menším vyrýsování dojít ke zmizení detailů. Světlo zezhora a zezdola zase zdeformuje stíny (a tudíž i vzhled svalů). Světlo by mělo být dostatečně jasné, ale na druhou stranu příliš ostré světlo opět svaly „vypálí“. To samé se může stát při užití blesku. Blesk je dobré buď nepoužívat a nebo něčím zastínit. Jeho jasný záblesk totiž opět potlačí jemnější vyrýsování.

Při tomhle focení je opravdu dobré použít klasický fotoaparát a film podle prostředí, ale osvědčily se citlivější filmy s označením citlivosti 200 a 400. Také tady ale je lepší trošku investovat obětovat alespoň dva filmy s tím, že si můžeme vyzkoušet různé úhly, nasvícení, blesk aj..

Pro focení je lepší monotónní pozadí – buď neutrální barvy nebo černé. Příliš flekaté pozadí může zkreslit linii svalů nebo strhávat pozornost od foceného „objektu“. Pokud se fotí třeba v přírodě, měl by si každý dát pozor hlavně na různé „rušivé“ elementy. Nevypadá třeba dobře, pokud člověku „roste“ z hlavy telegrafní sloup nebo strom.

Co se týká modelu i tady mám pár postřehů. Za prvé fotka VŽDY způsobí určité optické zploštění a mírné rozšíření. Proto se nám zdá, že v zrcadle vypadáme lépe než na většině fotek. Také nám nemusí lichotit úhel focení – ideální je zepředu a zhruba ve středu těla. Pokud se bude fotit zespoda – budou větší nohy, pokud příliš zezhora, pak zase opticky zvětšíme hlavu.

Dobré je před focením minimálně připravit pokožku samoopalovacím krémem, protože světla mohou příliš vysvítit tělo. Je to dobře vidět na závodních fotografiích přímo z pódia, kde závodníci vypadají jako „mírně opálení“ i když jsem na sobě mají ve skutečnosti velice tmavou závodní barvu. Dívky se na focení nemusí bát použít výraznější make-up. Světlé barvy totiž obličeji moc nelichotí.

Co se týká dobrého postoje. Úplně nejlepší je nestát přímo čelem. I ta nejhubenější modelka se raději staví boky mírně našikmo, když jí fotí. Když se náhodou fotíme s někým z kulturistických a fitness celebrit a nechceme vedle něj vypadat jako ti „obyčejní“ fanoušci, je dobré znát také pár triků. Všimněte si jak většina profesionálů stojí.

Rady přímo od nich:

Když se fotíte s někým, natáčejte se mírně z poloboku, volnou ruku si dejte v bok (při tom můžete napnout „křídlo“, nohu blíž k fotoaparátu můžete mírně zvednout patou od země - pro dívky, muži by měli jen stát trochu z poloboku a třeba naopak trochu „rozplácnout“ ruku která je blíž k fotoaparátu), počkejte až se fotograf nachystá, zatáhněte břicho a zatněte svaly. Vtip je v tom, že nesmí být poznat, že pózujete. Nesmí být vidět, že vaše prsty jsou křečovitě zaryté do vašeho boku, nebo že máte zaťatý i obličej. Ideální se lehce a nenuceně usmívat. Pak dopadne vaše fotka určitě skvěle.