Solárko - anděl nebo ďábel?

Solární studia jsou v dnešní době neustále populárnější záležitostí. Není se vůbec čemu divit. Kdo by nechtěl vypadat jako ten krásně opálený model či modelka z reklamy na spodní prádlo? Ono v létě, kdy je sluníčka dostatek, to není žádný problém, ale jak si krásné bronzové opálení udržet i v zimě? Pokud zrovna nejste Ronnie Coleman, je třeba si trochu pomoct...

Odpovědí jsou právě ona solární studia. Jak už jsem naznačil, tak obliba napříč celkovou populací vzrůstá, ale jsou skupiny, kde je tento nárůst ještě vyšší, než je průměr. A do této skupiny se řadí právě kulturisté. Je to naprosto logické, protože svalová kresba a obecně kontury těla vynikají mnohem více na těle tmavším, než sněhově bílém. Navíc ve tmavším vypadá člověk štíhlejší. To jsou jednoznačně argumenty, které jsou natolik pádné, že u mnohých přebijí případná rizika.

Jak takové solárko vůbec funguje? Princip je naprosto jednoduchý. Lampy, které jsou v přístrojích napodobují „opalovací podmínky“. Nevytváří ovšem celé světelné spektrum, které nás čeká venku, ale pouze úzké rozmezí v okolí vlnových délek ultrafialových (UV) paprsků. Proto také toto světlo vnímáme jako modré či fialové. Tyto paprsky se běžně ovšem vyskytují v menším množství díky ochrannému vlivu atmosféry.

UVA a UVB paprsky mají pro naši kůži 2 důsledky. První z nich je ten žádaný. Stimulace pigmentových buněk v kůži způsobí to, že kůže začne hnědnout. Je to ochranný proces, protože kožní barvivo působí jako ochranný štít proti tomu, aby se tyto paprsky dostávaly hlouběji. Proč, to si řekneme v zápětí. Tyto paprsky mají krátkou vlnovou délku a vysokou hladinu energie (podobně jako rentgenové záření, paprsky X a jiné). To ve všech tkáních může způsobit značné problémy. Tato vysoká energie je předávána molekulám v buňkách a může je znatelně poškodit. Mohou se také tvořit volné radikály, které mohou tzv. oxidativním stresem poškozovat nejrůznější buněčné struktury. To by nebylo až tak závažné, kdyby velmi často nebyla postižena i nositelka dědičné informace, totiž naše DNA. Ta je vystavována takovýmto nátlakům neustále a je také neustále kontrolována a opravována. Když je ovšem frekvence poškozování větší než frekvence oprav, může být poškození trvalé. Buňka se pak začne chovat podle nového defektního programu, tedy nekontrolovaně. To může znamenat i rakovinné bujení. V podstatě se jedná o variaci nemoci z ozáření. Pokud už přece jen toužíte po krásném opálení i v zimních měsících a trváte na návštěvě solária, pak je aspoň na místě řídit se několika radami a předejít tak případným komplikacím. Vyberte si solárium, které vám bude vyhovovat. Tam, kde vám poradí, zjistí charakter a stav vaší kůže a případně vám i doporučí vhodnou kosmetiku. Také se vyvarujte příliš častým návštěvám a dopřejte vaší kůži odpočinek a čas na zotavení, a to tím delší, čím je váš typ kůže světlejší. Navíc v létě je dobré návštěvu solárka úplně vyřadit z programu. A to obzvláště v případě, že holdujete dlouhému slunění na pláži.

Také je dobré poradit se dermatologem, a to zejména v případě, že patříte k těm světlejším severským typům. Jinak vám hrozí to, že namísto krásné, mladé a snědé pokožky dosáhnete pravého opaku. Tím, že budete nadměrným sluněním svou kůži neustále drobně poškozovat, můžete rychle vyčerpat opravné mechanismy (nahrazování buněk má určitou kapacitu a tu lze při rychlé obměně brzy dovršit). Kůže tak začíná předčasně stárnout, tvoří se vrásky apod. Takže proti slunění v solárku v zásadě nic nemám, ale je třeba toto počínání konzultovat s odborníkem, kontrolovat se a postupovat uváženě. Je také vhodné se chránit například užíváním Beta karotenu. Pro obezřetnost svědčí i fakt, že někteří odborníci by byli i pro to, aby na dveřích solárií byla podobná upozornění jako na krabičkách cigaret. Proto opatrně, opatrně a ještě jednou opatrně!