Pro věčné začátečníky II.

Finance - tento problém je jistě pro většinu z vás nepřítelem při budování svalové hmoty. Ale já bych to tak zle neviděl. Ono totiž peníze se dají vždycky vydělat. Stačí jen chtít. Mohou nastat v podstatě dvě situace. Buď vám vše platí rodiče, a pracovat nemusíte. Nebo (a to asi ve většině případech) vám rodiče platí jen nějákou určitou sumu měsíčně, což vám jako sportovcům rozhodně nestačí. Pak vám nezbývá nic jiného, než chodit na brigády...

Pokud jste z většího města, není v dnešní době problém sehnat dlouhodobou brigádu. Pokud ne, máte to těžší, ale při troše šikovnosti se dá také něco sehnat. Já jsem třeba jeden čas chodil 4krát týdně ráno od půl šesté do osmi vykládat kamion. Všichni kluci, co tam chodili se mnou, byli pořád nevrlí, že musí vstávat brzo atd. Mně to bylo naopak úplně jedno. Ono když vstáváte brzo, má to několik výhod. Ta nejzásadnější pro nás je to, že máte mnohem delší den a stíháte denně o nějáké dvě porce jídla více, než když byste vstávali třeba v devět. Samozřejmě je tam podmínka, že dohromady naspíte denně alespoň sedm hodin. Těžko budete tohle praktikovat, když budete chodit spát v jednu ráno. Takže spát alespoň těch 6 hodin v kuse v noci, a pak si najít čas ještě přes den a zalehnout na hodinu až dvě do postele. Jelikož máte z toho dne mnohem více, nemělo by vám dělat problém si ten čas odpoledne na spánek najít. Samozřejmě je hodně různých řešení. Já jsem vám spíše tímhle chtěl nastínit, že to vždycky jde něják udělat, abyste si ty peníze během studia vydělali. Další možností je třeba práce o víkendech. Ve velkých městech v České republice jsou agentury, které umožňují studentům jednodenní brigády. To je také výborné, když vám třeba odpadne škola, nebo máte nějáký den ve škole volný. Stačí jen chtít a nevymlouvat se na to, že nemáte peníze. Něco vám dají nejspíš rodiče, něco si vyděláte, a máte vystaráno. Také není špatná věc porovnávat ceny potravin v jednotlivých obchodních řetězcích. Často je nějáká potravina v určitém řetězci tak hodně zlevněná, že se vám tam vyplatí zajít.

Ano, kvalitní jídlo, které kulturisté potřebují, nestojí dnes málo. Budete u ostatních lidí blázni, proč dáváte tolik peněz do jídel. Ale jste to vy, kteří mají svůj sen, ne ostatní. Ostatní vám můžou být ukradení. Vy chcete něco dokázat, a jinudy než přes kvalitní jídlo cesta k pěkné postavě rozhodně nevede.

Negativní pohledy ostatních

Toto téma jsem v minulém odstavci trošku nakousl. Lidé si těžko někdy zvyknou na stravování kulturistů a pořád se na nás budou dívat “divně”. Máte dvě možnosti. Buď si jídlo nedělat tak nápadné, anebo to prostě ignorovat. Studenti středoškoláci budou spíše praktikovat tu první možnost. Po dobu školního vyučování těžko budete před ostatním jíst maso s nějákou přílohou. S trochou šikovnosti se dá jídlo připravit tak, aby na něj ostatní nekoukali divně, a přitom bude nutričně skvělé. Vy, co jste na vysokých školách, máte situaci podle mě trošku lehčí. Nemáte většinou tak plné dopoledne jako středoškoláci a máte tam nějáké pauzy, ve kterých se dá jídlo sníst někde mimo třídu. Také považuji za docela dobrou variantu chodit do vysokoškolských menz, které jsou na poměrně slušné úrovni. Alespoň podle mé zkušenosti. V naší menze nabízí asi sedm hotových jídel, přičemž se tam vždycky najde nějáké to maso s rýží nebo bramborama. A cena se pohybuje kolem nějákých 25 korun. Já jsem si vždycky navařil do školy rizoto, a když jsem měl třeba volnou hodinu, tak jsem přeběhl do vedlejší budovy na jinou fakultu, kde mě nikdo nezná, a začal jsem baštit:) Možností máte hodně. Chce to jen se nevzdávat a jít si za svým cílem. Horší je to, pokud jste ubytováni na vysokoškolské koleji. Jedna kuchyňka na patře, noční hluk na chodbách, neumyté nádobí ve dřezu, jedna společná lednice a spousta dalšího. To jsou vše věci, které vám to dokážou všechno hodně komplikovat. Ale i to se dá překonat. Pro většinu studentů je vrcholem dne opití v hospodě. Vy jste jiní, vy jste ambicióznější. Pro vás je vrcholem dne pořádný trenink v posilovně. Vybudujte si trochu autoritu. Potom budete mít vše lehčí. Pokud jste hodně ambiciózní, a vysokoškolský diplom je pro vás hodně malým cílem, pak věřím, že i tohle zvládnete.

Ztráta motivace

S tímto jsem se zas tolik nesetkal. Ale určitě přichází v životě situace, kdy vás trénink najednou přestane bavit a vy začnete mít jiné priority. Ať už je to nová přítelkyně, nebo naopak rozchod nebo ztráta někoho blízkého. S tímhle se ale nic udělat nedá. Taky se to ale nastává každý den. Další důvod ztráty motivace je zklamání, že vaše tělo nereaguje dlouhodobě tak, jak byste chtěli. V tomto případě bych to řešil tak, že bych si dal od tréninku třeba 10 dní pauzu, a pak začal od znova s tím, že bych všechno od základu překopal. Začít jinak jíst, začít víc spát, úplně změnit trenink. Jestliže se postava nemění, někde je chyba, a vy jí budete muset najít a napravit to. Z tohoto důvodu je dobré psát si treninkový deník. Ne jen tréninky, ale i to jak a co jíte, a prostě vše, co by mohlo mít při následující zpětné vazbě nějáký význam. Času vám to moc nezabere, a jednou budete rádi, že si to vše píšete. Také je vhodné se dlouhodobě měřit a vážit a vše si zapisovat. Když pak uvidíte výsledky i v psané podobě, budete zase více motivováni a začne vás to ještě více bavit.

Ještě jeden důvod mě napadl. Odrazování ostatních lidí od tohoto sportu. Samozřejmě to není žádný důvod k tomu, abyste ukončili trenink a přestali dobře jíst. Proto to taky uvádím až na závěr. Bohužel většina lidí má k tomuto sportu negativní vztah. A určitě vás od toho někdo už zkoušel odradit. Nenechte se. Navíc ignorujte lidi, kteří se vám to snaží vymluvit, a sami kouří, pijí alkohol a celkově žijí nezdravě. Takoví lidé vůbec neví o čem mluví.

To bychom měli rozebrány důvody, které mě napadly v souvislosti s přerušením tréninku. Samozřejmě že by se našly další důvody. Tyhle ale považují za nejčastější. Možná jsem ještě na nějáký častý důvod zapoměl. Každopádně je to jen na vás. Jak se k tomu všemu postavíte, tak se vám to vrátí. Ano, hodně vám to vezme. Ale také vám to hodně dá. Zda to podstoupíte, je jen na vás.

Tomáš Sotolář