Kulturistika ve středním věku I.

Kulturistika má tu výhodu, že s ní lze začít kdykoliv – a to v podobě sportovní i v podobě kondiční. Ve druhé formě je kulturistika vhodným prostředkem odstranění dysbalancí a pro tvarování těla, v pozdějším věku potom spíše pro udržení kondice a svalového tonusu. Musíme však mít na mysli, že po dosažení určitého věku nemůžeme postupovat stejně jako ti, kteří jsou ještě v plném mládí...

Sama patřím spíše k těm mladším ročníkům, i když jsem po překročení pětadvacítky sama zaznamenala menší plasticitu organismu, než když mi bývalo – náct, svoje poznatky ohledně starších ročníků tedy čerpám spíše ze zkušeností zprostředkovaných, nežli ze zkušeností vlastních.

Co se týká tréninku, musíme si uvědomit, že po určitém věku začínají svaly pomalu atrofovat a je tedy nutné je trénovat, aby se zachovaly, ale pokud někdo začne cvičit již v období, kdy atrofie už začala, je daleko zranitelnější a křehčí. V tomto věku už nejde o budování hmoty a pokud někdo bude chtít hmotu přeci jen nabudovat, nepůjde to tak lehce a snadno jako v mládí. Také šlachy a vazy už nemají svoji elasticitu a klouby jsou křehčí a zranitelnější. U mnoha lidí (převážně žen) dochází k osteoporóze – tedy k řídnutí kostí. Takovým lidem při neúměrně provozovaném sportu potom hrozí například únavové zlomeniny.

Pokud někdo celý život nesportoval a měl sedavé zaměstnání a do fitka ho třeba dohnaly bolesti v zádech, bude mít pravděpodobně (nebo spíš určitě) docela dost výrazné dysbalance, které opět nejdou (kvůli snížené elasticitě vazů) odstranit tak lehce jako u mladých začátečníků a tudíž by se na jejich korekci mělo pracovat pomalu a soustavně.

Navíc čím vyšší věk, tím větší roli hraje rozvoj kardiovaskulární kondice spíše nežli svalové hmoty. Součástí tréninku v posilovně by se tak měly stát také aerobní stroje a nebo kruhové tréninky zaměřené na posílení srdečního svalu.

Jde o kruhové tréninky, kde se krev přepumpovává do vzdálenějších partií (na rozdíl od klasického kruhového tréninku, kde by po sobě měly následovat ne příliš vzdálené partie). Díky tomu dochází k větší stimulaci srdečního svalu. Aerobní aktivita stačí do 20 minut, mírné nebo střední tempo dle kondice. Samozřejmě by se cvičící člověk neměl cítit špatně, neměl by pociťovat dušnost a nebo dokonce bolest u srdce. Nemusím připomínat, že kdo chce začít v tomto věku, měl by bezpodmínečně také kontaktovat lékaře a nechat se vyšetřit. Spolupráce s lékařem je v tomto případě nezbytná. Jedině on totiž dokáže nalézt třeba skryté srdeční vady nebo problémy.

U starších lidí musí trenér být obzvlášť citlivý co se týká maximálních výkonů a možnosti zranění. Pro seniory, kteří začínají, platí ještě více pravidlo méně je více a technika je důležitější nežli zátěž. Vlastně to znamená úplně se oprostit od objemových tréninků a trénovat v zóně 60 –45% maximální váhy, okolo 12 –15 opakování. Také cviků by mělo být méně a celkový objem tréninku by měl být menší. Pozor se musí dát také na základní cviky, zvláště ty, kde by mohlo dojít k sesedání páteře. Důležité naopak je pracovat právě na svalech okolo páteře a korzetu trupu.

Dokončení v příštím článku ...

Lada Plíhalová - sestavím Vám tréninkové plány (začátečníci i pokročilí), poradím se sportovní výživou a jídelníčkem. Asistence při tréninku. Nabírání svalů, redukce tuku, rýsování.