Mladé pušky - Honza Farkaš má bramborovou medaili

Je nám velkým potěšením přinést pokračování příběhu jedné "mladé pušky" - Honzy Farkaše, který hned svůj první start na kulturistické soutěži, šlo o Mistrovství Čech staršího dorostu a juniorů 2009, které se konalo v kulturním domě v Čelákovicích u Prahy, přetavil v ... no není to ještě kov, ale věříme že příště už bude. Honzo, držíme palce a gratulujeme. Honzův článek a fotky najdete ...

Ahoj, mé jméno je Jan Farkaš, poprvé a do této doby zatím naposledy, jsem zasílal článek do vaší redakce koncem letošního ledna do rubriky „Mladé pušky“. Nyní vám píši po půl roce, za který se toho událo celkem mnoho.

Psal jsem o tom, že mě čeká mnoho povinností kolem školy a také o mých možných úmyslech ohledně kulturistické soutěže. Vše se do puntíku splnilo. Úspěšně jsem složil maturitní zkoušku, byl jsem přijat na vysokou školu a v sobotu 13. června jsem se zúčastnil své první kulturistické soutěže, šlo o Mistrovství Čech staršího dorostu a juniorů 2009, které se konalo v kulturním domě v Čelákovicích u Prahy.

Zhruba dva měsíce před tímto datem jsem začal držet dietu, ta se skládala především z rýže, kuřecího masa a zeleniny, občas přišlo malé zpestření v podobě racio chlebíčků či těstovin. Zpočátku šlo vše hladce, a ačkoliv jsem se této stravy obával, nikterak mi nevadila, jídla bylo dost. S blížící se soutěží došlo však k mírné úpravě jídelníčku v podobě sacharidových vln a to už jsem vše tak hladce nesnášel. Jídla ubývalo a často mě trápil hlad, do toho mi můj trenér zakázal proteinový nápoj, který pro mě byl do té doby jedinou věcí sladké chuti, která mi byla v dietě dovolena. Poslední týden byl vůbec nejtěžší, s jídlem jsem si musel hlídat také pitný režim, abych se před soutěží odvodnil.

Četné změny zasáhly také můj trénink, místo zaběhnutých tří dní v posilovně to byly čtyři a poté i pět tréninku týdně plus každodenní kardio v podobě třičtvrtěhodinové jízdy na kole. Tréninky byly mnohem těžší než dříve, jednak k tomu přispěl nedostatek energie z mála přijímané stravy, v důsledku toho šly váhy razantně dolů, navíc se zvýšila jejich intenzita.

Dva těžké měsíce, za které jsem se z váhy kolem 72 kilogramů dostal na necelých 67, byly za mnou a já byl konečně na cestě směr Čelákovice, očekávání bylo obrovské a vyhlídky na úspěch o nic menší, to však jen do té doby, než jsem přišel do šatny, kde se již připravovali ostatní borci – moji soupeři.

Tomu všemu samozřejmě předcházela nezbytná prezentace, vážení a v mém případě také měření, protože jsem se s trenérem dohodl na startu v kategorii klasická kulturistika. Rozhodčí mi navážili 67,45 kilogramů a naměřili 170,5 cm, myslím si, že mě o centimetr ošidili.

Ale vraťme se do šatny, většina borců již byla připravena, natřená a jen vyčkávali pokynu rozhodčích. Nám se zdálo, že máme spoustu času a tak jsme nikterak nepospíchali, opravdu se nám to jen zdálo, nakonec jsme byli rádi, že jsem nemusel na pódium s nenatřenými lýtky.

Spolu se mnou bylo v kategorii klasická kulturistika ještě osm závodníků, semifinále se tak protáhlo na 20 minut. Měl jsem po něm smíšené pocity a na postup do finále jsem si moc nevěřil. Do finále jsme měli celé dvě hodiny času, skočili jsme si tedy na oběd a přesně ve čtyři hodiny jsme začali s přípravou na finále, opětovné natírání a napumpování na volnou sestavu.

Po volných sestavách a dalších porovnávání jsem se dozvěděl příjemnou zprávu a to, že nejsme mezi třemi smolaři, kteří nepostupují do finále a tudíž na Mistrovství České republiky. V tu chvíli jsem byl spokojený, finále pro mě bylo tak trošku již nadplán. Ani tam to však nedopadlo úplně zle a nakonec jsem obsadil pro někoho smolné avšak pro mne velmi cenné čtvrté místo. Všech šest finalistů automaticky postupuje na Mistrovství České republiky dorostu, juniorů a masters 2009 v Odrách u Ostravy, kde tedy nebudu chybět ani já. Pokud mé počínání na této akci nebude úplně neúspěšné přijdu brzy z dalším článkem.

Cestou domů jsme se stavili v jednom nejmenovaném fast foodovém řetězci, kde jsem se neuvěřitelně přejedl. Večer se mi neusínalo vůbec dobře, mohl za to zřejmě můj, i po třech hodinách stále plný, žaludek. A zřejmě také řada dojmů a nezapomenutelný zážitek z celého dne.

Tímto bych chtěl poděkovat mému trenérovi Petru Březnovi, který mi umožnil bezplatný vstup do své posilovny a zásobil mě suplementy a řadou rad kolem kompletní přípravy na závody, dále své mamince, která mě nezásobila suplementy, nýbrž kuřecím masem, rýží a zeleninou a v neposlední řadě své úžasné přítelkyni, která to se mnou neměla po dobu přípravy vůbec lehké a přesto stála vždy při mně a byla pro mě oporou.

 
 

Jan Farkaš

Napište nám svůj "příběh". Nejlepší příspěvky budou zveřejněny a v případě dorosteneckých závodníků můžeme zvážit i sponzorování sportovní výživy. Pište na redakce@e-kulturistika.cz