Kulturista Jakub Milý - něco o mě ....

Člověk se nestane kulturistou, musí se tak již narodit.

Rád bych napsal několik odstavců o tom, jaká byla moje cesta ke kulturistice a co vše mi tento sport přinesl. Už od mého dětství mě fascinovali superhrdinové z komixů a filmů, stejně tak jako mnoho dětí v mém okolí.....

Asi největší přelom nastal kdy mě můj otec jako 5 letého vzal na tehdy ještě konaný okresní přebor v kulturistice, kde mi soutěžící nápadně připomínali právě ony svalnaté postavy z komixů. Než jsem se ale poprvé dostal do posilovny, trvalo to ještě nějaký ten pátek. Za tu dobu jsem si prošel tréninky karate a také jsem se 4 roky věnoval adrenalinové jízdě na kolečkových bruslích, což mi dodalo svalový základ a hlavně výbornou fyzickou kondici.

Po dovršení 15 roku života jsem dostal od otce návrh zda bych se nepodíval do zdejší posilovny, kde jsem měl možnost trénovat za zvýhodněných podmínek. A tak jsem začal makat.

Zpočátku jsem stejně jako každý mladík, který nemá absolutně žádné pojetí o tréninku a stravě trénoval 2x týdně paže, ramena a jak jinak než prsní svaly. S přibývající tělesnou hmotností jsem zjistil, že výsledky na bruslích omezuje má hmotnost a další nárust nové svalové hmoty také brzdí přílišný energetický výdej a tak bylo na čase se rozhodnout kterým směrem se vydat.

V té době se moudrá rada a tréninkové metody hledaly na internetu velice těžko pokud zde něco ruzmného vůbec bylo napsáno. Takže jsem se řídil jen radami, které jsem pochytil během tréninku když se „dospělí“ bavili. Během dalších let tvrdého tréninku jsem se dostal z počátečních 65 kg na 90kg. Moje tělesná konzistence ale raději připomínala vrhače koulí a proto jsem se rozhodl, že je čas zkvalitnit hmotu a při té příležitosti se i připravit na první soutěž. Bohužel, vzhledem k malému povědomí o stravě, která se skládala pouze z nekořeněných a nesolených kuřecích prsou, tresky a rýže jsem se zkomplikoval můj zdravotní stav jelikož mi chyběla většina vitamínů, minerálů a vhodných tuků. Musím se přiznat, že pokud bych byl veden již od začátku zkušeným trenérem, možná bych využil svůj potenciál zcela jinak. Dnešní doba nabízí mladým sportovcům velké množství hodnotných informací z internetu počínaje, až po odborné rady od výživových poradců a trenérů. Také věda v tomto oboru je mnohem dále než byla dříve. Tím bych rád potenciálním začátečníkům v první řadě doporučoval nechat si poradit od kompetentích odborníku než se pustí do experimentování se svým tělem ať už v podobě nesprávné techniky provádění cviků tak i nesmyslných doporučení od „rádoby“ odborníků stojích u baru v posilovně. Ostatně kulturistika je taková alchymie s vlastním tělem a nikdo by se neměl pouštět do experimentů dříve než se něco dozví. Ač nerad to říkám, jsem toho důkazem. Nevhodným nebo žádným strečinkem před i po tréninku, špatným zahřátím svalů a šlach jsem měl několikanásobné problémy s pohybovým aparátem. Avšak vhodnou rehabilitací a zařazením strečinku jsem těchto problémů zbavil. Nyní si trénink bez zahřátých svalů a kvalitního protahování před i po tréninku nedokážu představit. Stejně tak, jako většina začátečníků podceňují výše uvedené, mají často cvičenci problém s fyzickou kondicí, která podle starých mýtů do objemového tréninků nepatří. Ale opak je pravdou. Po několika letech kdy jsem neustále po tréninku nohou končil s hlavou v záchodě mě dohnalo k otázce, proč se tento jev vyskytuje. Odpověď se skrývala právě ve špatné fyzické kondici. Kardio mi také pomohlo k tomu abych nabíral kvalitní svalovou hmotu a přitom se nezvyšoval obvod mého pasu.

Po absolvování několika dalších diet jsem se seznámil s člověkem, který již kulturistiku několik let dělal a konečně se připravil v roce 2006 na svou první soutěž v naturální kulturistice Redot Natural Cup, kde jsem v kategorii do 180 cm obsadil 4. místo. To pro mě bylo hnacím motorem abych vyvinul ještě větší usilí. Začal jsem od tohoto roku ještě tvrději trénovat nohy, jelikož jsou mojí nevětší slabinou a výsledky na sebe nenechali čekat. V roce 2008 jsem získal 2. Místo v kategorii nad 180cm. V roce 2009 nastala malá pauza a po prodělané operaci bércové kosti na pravé noze, která mě postupně začala omezovat v provozování jakýchkoliv jiných sportů jsem se pustil opět do tréninku. Zlom ve formě pro mě byl rok 2010, kdy jsem se připravoval na jarní soutěže. Tato příprava se kompletně lišila od těch ostatních. Do té doby jsem jel striktně podle dogmat dodržovaných během předsoutěžní diety. Já jsem ale cvičil a hlavně se stravoval pouze podle toho co mi napovídalo moje tělo. Mnoho lidí si totiž namlouvá, že to musí vydržet, že pro tělo je to to nejlepší. Já jsem ale toho názoru, že stejně tak jako kulturista věnuje v přípravě každodenní pozornost svému tělu, musí věnovat tu samou pozornost také svojí mysli a psychickému stavu. Bez toho je podle mě úspěch nedosažitelný. Ve zmíněném roce jsem se předvedl ve stejné váze (72kg) jako v minulých letech, ale forma se diametrálně lišila. Výsledkem byl vicemistr v rámci ČR v kategorii nad 180cm a 3. místo v rámci celého mistrovství. Krásnou třešničkou na dortu bylo také ocenění za nejlepší volnou sestavu celého mistrovství.

Kulturistika se lidem možná zdá jako neskutečná řehole a kroutí hlavou nad tím proč to lidé vůbec dělají. Pro většinu soutěžících je to ale droga které se nemohou vzdát, stejně tak jako sochář pracuje na svém díle, tak kulturista zdokonaluje svoje tělo a formuje svůj charakter proto, aby se pak mohl na malou chvilku stát „superhrdinou“ ze svých dětských let =) .....

Napište nám svůj "příběh". Nejlepší příspěvky budou zveřejněny a v případě dorosteneckých závodníků můžeme zvážit i sponzorování sportovní výživy. Pište na redakce@e-kulturistika.cz