Mladé pušky - Martin Novák

Začnu pěkně od začátku. Jmenuji se Martin Novák, měřím 183cm a vážím 68kg. Pocházím z Jablonce nad Nisou. Od útlého věku jsem toužil závodně sportovat, třeba hrát hokej. Měl jsem však veliký problém, hádejte jaký? Byl jsem hubený, dost hubený...

Příroda mě obdarovala drobnou kostrou a navíc nezapomněla ani přihodit alergie a astma. Kdybych se narodil jako pes, byl bych přešlechtěný chrt :-)

I přesto jsem sport vždy vyhledával a měl ho rád z celého svého srdce. Možná se budete divit, ale moje první návštěva v posilovně byla už ve čtyřech letech. Jediný cvik, který jsem provozoval bylo „plandání“ na žebřinách. Do posilovny mě od útlého věku brával taťka. Posilování jsem bral jako normální chlapskou věc. Doma bylo spoustu časopisů o kulturistice a já si je s chutí prohlížel.

Do posilovny jsem chodíval již na základní škole, ale pravidelný trénink mě čekal až v 9. třídě s mým bratrancem Tomem. Potom přišla další pauza a své nadšení pro tahání činek jsem objevil až v druháku na střední škole.

Můj zájem o kulturistiku vzrůstal a trénink se stával důležitějším čím dál tím víc. Moje strava se začala měnit, přibývalo více masa, rýže, banánů, zeleniny atp. Do jídelníčku přibyl i protein a gainer. Snažil jsem se jíst častěji a více. Přesto moje váha nijak rapidně nevzrůstala. Sice moje tělo bylo svalnatější, ale pořád to nebylo ono.

To nejlepší období a formu jsem zažil loni v létě, kdy posilování bylo pravidelné (3-4x týdně) a stravování také. Jakmile se rozjela škola, cvičení se pomalu stávalo druhořadou aktivitou a dnes tomu není jinak.

Do fitka musím dojíždět, jelikož privátně bydlím ve vesnickém městečku. Do vydaných financí tak musím připočítat k permici i jízdné. Fitkaření myslím není, nebo nemusí být drahým koníčkem oproti jiným sportům.

Hlavním nepřítelem se mi stal čas. Po škole člověka čeká učení, už tak přijde pozdě domů a ještě čekat na ten správný spoj…někdy opravdu nemožné. Přijel bych pozdě, učil se pozdě do večera a spal asi 6 hodin, což pro svaly a organismus není nic dobrého. Boj s časem provází každého, tak si nebudu stěžovat.

O tréninku samém:

Cvičím- prsa/ bicepsy
záda/ tricepsy
nohy/ ramena
Prsa procvičuji sériemi benčpresu, tlaků na šikmé lavici, rozpažkami a pulloverem.

Bicepsy trénuji hlavně pomocí velké činky s širším úchopem, poté řadím cviky s jednoručkami.

Záda začínám shyby, dále provádím veslování a přítahy v předklonu. Trénink zad zakončím trapézami.

Mučení tricepsů mám asi nejradši. Začínám tlaky za hlavou nebo kladkou. Maximálně je dodělám provazy na kladce.

Nohy jsou asi nejen u mne velikým problémem. O objemech se tady mluvit nedá, jelikož trénink nohou neprovozuji pravidelně. Nýbrž nohy cvičím s dřepy, předkopáváním a zakopáváním.

Ramena milují tlaky s velkou činkou, předpažování,upažování a „box“ s jednoručkami.

Vývoj:

Nejprve jsem se hrnul za objemy, pak jsem dospěl k názoru, že objemy jsou na nic. Pokud kulturista není vyrýsovaný, připomíná tak trochu neohrabaného tlusťocha. Důležitá je pro mě vysekaná, atletická postava, výkonnost a vitálnost. Kulturistiku obdivuji, považuji ji však zavelmi nepraktickou věc. Nezlobte se, ale chtít být neustále větší a větší je…nepřipomíná Vám to tu bajku s žábou? Nejlepší „těla“ mají podle mě vojenské a spec.zásahové jednotky. Jejich organismus je zvyklý na obrovskou zátěž a…už víte kam směřuji? Ano, ta nejdůležitější považuji všestrannost. Proto do tréninku zařazuji pravidelně boxování a v létě přidávám běh a plavání.

V žebříčku mých hodnot figuruje zdraví. A to je opravdu ta nejdůležitější věc, na které závisí celý náš život.

Přeji tedy všem hodně zdraví a úspěchů a jak jsem převzal od Arnýho: „keep pumping!“

 
 

Napište nám svůj "příběh". Nejlepší příspěvky budou zveřejněny a v případě dorosteneckých závodníků můžeme zvážit i sponzorování sportovní výživy. Pište na redakce@e-kulturistika.cz