Co jsou vlastně svaly zač II. aneb tajemství bílkovin a aminokyselin

Jak sval vlastně vypadá ví zhruba většina z nás, ale jak vypadají jeho funkční jednotky a jaký je vlastně princip svalové kontrakce, jak se dá podpořit či jinak ovlivnit, už ví ovšem málokdo. Proto si nyní přiblížíme ultrastrukturu svalu a osvětlíme princip jeho činnosti. Samozřejmě budeme stále mluvit o svalovině která kulturisty zajímá především a tou je svalovina kosterní...


Celý sval je obalen blánou známou jako fascie (povázka svalová – jedná se o vazivovou membránu, kterou jsou obaleny a odděleny jednotlivé svaly a skupiny svalů; jsou důležité z hlediska infekčního, jelikož záněty a infekce se po fasciích velmi dobře šíří). Sval se dále dělí na menší jednotky jako snopce a snopečky a finální základní jednotkou je svalové vlákno.

A nyní k samotné funkci svalu. Ve svalovém vlákně jsou paralelně vlákna tvořená základními bílkovinami aktinem a myozinem. V momentě, kdy nervosvalová ploténka dostane podnět (ve formě elektrického impulzu), se tato vlákna mezi sebe poměrně složitým principem zasunou. Tato akce proběhne postupně ve všech svalových vláknech celého svalu a sval se tím celý stáhne (hovoříme o svalové kontrakci). Mezi vlákny aktinu a myozinu se přitom vytváří dočasné vazby (nejde ovšem o chemické vazby v pravém slova smyslu). Toto zasouvání a vytváření vazeb funguje ovšem jen jednosměrně, a tudíž se sval nemůže sám o sobě roztáhnout. Proto funguje vždy mezi svaly princip antagonistů, kdy je jeden sval roztahován druhým.

Právě vzhledem k tomu, že je sval tvořen bílkovinami, a jeho funkce je primárně závislá na bílkovinách, je velmi důležité dbát na správnou a vyváženou konzumaci bílkovin. Na druhou stranu je ale nezbytné se řídit podle hesla „nic se nemá přehánět“ a neúměrně nezvyšovat příjem bílkovin. V takovém případě totiž tělo nezačne na bílkoviny pohlížet jako na stavební kameny, nýbrž jako zdroj energie. A právě při spalování bílkovin vznikají jisté produkty, které sice vznikají i normálně, ale právě ve zvýšené míře zatěžují ledviny a játra. No a co hůř, část takto nabyté energie se uloží ve formě tuku, což pro kulturistiku není zrovna ideální případ. Také je dobré mít na paměti, že dávkování se liší podle trénovanosti a stupně pokročilosti.

Druhou, ale ne již přírodní metodou je přímá konzumace aminokyselin (bílkoviny vlastně nejsou ničím jiným než pouhými řetězci aminokyselin). Tento způsob je o něco rychlejší, jelikož tělo nemusí bílkoviny nejprve na tyto základní stavební kameny rozložit (tím odpadají problémy s metabolismem bílkovin a jejich odpadními produkty), ale může je rovnou použít. Je to způsob sice rychlejší, ale tělo není na konzumaci aminokyselin stavěno a proto je nutno brát aminokyseliny spíše jako doplněk, popřípadě k vyrovnání aminokyselinové disbalance (případ, kdy nejsou v poměru, v jakém by měly být). Je dobré se řídit podle některých pravidel, o kterých si spolu s dalšími zajímavostmi o aminokyselinách a bílkovinách povíme příště.

Akční nabídku aminokyselin najdete zde :  Aminokyseliny, BCAA