Nápoje a pitný režim - Tepelná bilance a pot

TEPELNÁ BILANCE

Při jakékoliv fyzické aktivitě vytvářejí pracující svaly teplo (metabolické teplo), jehož množství závisí především na množství spotřebované energie. Tělo sportovce přijímá rovněž vnější teplo, například teplo od slunce nebo z horkých povrchů (asfalt). Takovéto zvýšení tělesné teploty nad určité hodnoty pak snižuje fyzický výkon. Naštěstí má tělo určité mechanismy, pomocí kterých dokáže jeho teplotu ochladit alespoň po dobu nepříznivého stavu prostředí.

Některé z těchto mechanismů spočívají v přeměně vody na páry, která opouští tělo v podobě potu, současně v mnohem menší míře je to i tzv. nevědomé pocení (disperze par přes kůži mimo potní žlázy) a také prostřednictvím vodních par uvolňovaných dýchacím systémem. Každý gram vody, která odchází z těla ve formě páry, spálí téměř 0,6 kcal. Maximální účinnosti termoregulace tří uvedených mechanismů je dosaženo v případě suchého vzduchu. Naopak v případě vysoké vlhkosti vzduchu je jejich účinnost nižší a jen malé procento vytvářeného potu se vypaří, zatímco zbývající část vsákne oblečení nebo spadne na zem v podobě kapek.

Další dva mechanismy, definované jako konvektivní (tzn. založené na tepelném proudění), vycházejí z ohřevu vzduchu ve styku s kůží a se sliznicí dýchacích cest. Tenká vrstva vzduchu v blízkosti naší kůže a vzduch, který vdechujeme a vydechujeme, jsou ohřívány. Tímto způsobem je rovněž rozptylována část tělesného tepla. Účinnost tohoto tepelného proudění dosahuje svého maxima v momentě, kdy je velký rozdíl mezi teplotou vzduchu a teplotou kůže (nebo sliznice).

Je-li teplota vzduchu vyšší než teplota na kůži nebo sliznici (což se stane v případě, že sportujete při teplotě vzduchu v blízkosti nebo nad 40 °C), tyto mechanismy neodvádějí teplo z těla ven, ale naopak teplo přidávají. Dalším způsobem, jak uvolňovat teplo z těla, může být „vodivost“ (ačkoli tento termín není asi příliš přesný, ale je dostatečně názorný). Tento stav nastane v případě kontaktu těla s kapalinou (plavání, vodní sporty, ale i sport v dešti). Proto se mnoho sportovců ochlazuje namočenými houbami. Dokonce i pití tekutin chladnějších než teplota organizmu tělo ochlazuje (neboť přichází do styku se sliznicí dýchacích cest).

Je třeba připomenout, že sportovci využívají malé zvýšení tělesné teploty (např. vnitřní teplota vzroste z normální hodnoty 37 °C na 38 °C), ke kterému dochází při rozcvičování před tréninkem nebo závodem. Nicméně, v případě, že teplota vzroste ještě více, objeví se negativní vlivy v enzymatickém systému a v procesech probíhajících uvnitř organizmu (Astrand a Rodahl, 1970). Teplotu organizmu vyšší než 40-41 °C lze snášet jen několik minut (Astrand a Rodahl, 1970) a je tudíž neslučitelná se sportováním.

Obrázek 1: Potní žláza. Schematická ukázka produkce potu z potní žlázy, složené z vlastní žlázy a kanálku, jehož prostřednictvím pot putuje na povrch kůže. Tento kanálek je zobrazen přímkou a s minimální délkou, ale ve skutečnosti je nejen velmi dlouhý, ale také omotaný kolem samotné žlázy. Potní žlázy produkují pot, který má koncentraci minerálních látek velmi podobnou koncentraci v plazmě. Ze žlázního kanálku se však vstřebávají některé elektrolyty, zejména pak sodík a chlór. Proto mají v potu tyto ionty koncentraci mnohem nižší než v plazmě. V potu trénovaných sportovců je tato koncentrace nižší než u sportovců rekreačních (viz tabulka 2). Ve žlázních kanálcích je vápník a hořčík vstřebáván o něco méně než v případě sodíku a chlóru, vstřebávání draslíku je zde minimální nebo žádné (Arcelli, 1989).

POT

Pot je solný roztok, jehož složení je u každého člověka jiné. Dokonce se složení potu různí i u téže osoby v různých situacích (viz tabulka 2). Tyto rozdíly v koncentraci minerálů souvisí mimo jiné i na „tréninkových“ podmínkách potních žláz, které pot produkují. Pot vzniklý v potních žlázách (což je jakýsi „prvotní pot“, který je však odlišný od potu, který známe z povrchu kůže) má koncentraci elektrolytů podobnou koncentraci v krevní plazmě, to znamená, že je izotonický. Při průchodu žlázními kanálky se však velké množství elektrolytů vstřebává (viz obrázek 1). Pot, který dosáhne povrchu kůže, je proto hypotonický a obsahuje méně iontů ve srovnání s plazmou a extracelulární tekutinou. Dokonce obsahuje méně než jednu třetinu až čtvrtinu chloru, sodíku, vápníku a hořčíku. Naopak draslík mívá často koncentraci podobnou (nebo mírně nižší) jeho koncentraci v plazmě.

U sportovce, který trénuje několik dní v prostředí podmiňujícím intenzivní pocení, dochází k postupné adaptaci na produkci potu, a to nejméně ze tří důvodů:

• koncentrace iontů v potu je nižší (viz tabulka 2 v závěrečné tabulkové části)
• dojde ke zvýšení tělesného povrchu pokrytého (ve smyslu „zamokřeného“) potem
• dojde k nárůstu (i velmi významnému) v množství potu vylučovaném potními žlázami každou minutu

První dva faktory umožňují transformovat vyšší procento potu do vodní páry a tím ke snížení množství potu. Toto je výhodné pro sportovce, protože za účelem odstranění stejného množství tepla jako dříve vznikne nyní menší množství tepla vynaloženého na práci s jeho odstraněním, přičemž tak ztrácí méně vody a minerálních látek z těla. Procento potu, které se vypařuje, klesá s nárůstem vlhkosti vzduchu. To platí zejména v případech, kdy je nezbytné rychle odstranit velké množství tepla pomocí odpařování potu. Je-li teplota vzduchu navíc značně vysoká, odvod tepla pomocí proudění vzduchu se snižuje. Třetí typ adaptace je také výhodný, umožňuje potním žlázám produkovat větší množství potu za jednotku času.

Pro sportovce, kteří potřebují soutěžit v horkém nebo teplém a vlhkém podnebí, je dalším velmi efektivním mechanismem schopnost těla odolávat vyšší dehydrataci. Také tento případ nastává po několika dnech (nebo několika týdnech) trénování v prostředí, které vede k produkci velkého množství potu. V tomto období má voda v těle tendenci k procentuálnímu nárůstu (nicméně je třeba si uvědomit, že u trénovaných sportovců je objem vody v těle i tak vyšší). U trénovaného sportovce může toto zvýšení být i více než o 5% v porovnání s nesportovcem (při shodném procentu tělesného tuku). Tak či onak, je třeba zdůraznit, že i při stejné úrovni intenzity a klimatických podmínek se množství vyloučeného potu mezi různými sportovci liší. V případech, kdy někteří vyloučí méně než litr potu za hodinu, jiní mohou vypotit až tři litry (Murray, 2000). Proto každý musí pít podle svých vlastních individuálních potřeb (Nadel, 1980).

Vhodné iontové nápoje pro doplnění tekutin najdete v našem e-shopu ZDE:  IONTOVÉ NÁPOJE

(zpracováno ve spolupráci s Aliancí výživových poradců ČR a vědeckým týmem Enervit Equipe)