(NE) Posilování při nemoci

Když přijdete v zimním období do posilovny, tak už ode dveří uslyšíte smrkání a pokašlávání. To by v tomto období nebylo zase nic tak divného, protože chřipkovitá onemocnění nejvíce řádí právě v tomto období. Co je ovšem spodivem, že kulturisté jdou i za těchto okolností cvičit. Nejen, že to není zrovna příjemné, ale taky neúčelné a dalo by se říct, že i nebezpečné...

Nemám teď samozřejmě na mysli situace, kdy vám s příchodem zimy začne téct z nosu atd. Mám na mysli stavy, kdy máte teplotu, jste zchvácení, do ničeho se vám nechce, všecko vás bolí a nejraději byste si lehli do postele a nic nedělali. Ale přesto se seberete a jdete si zacvičit. A tím si koledujete o malér.

Tato kombinace má jen samá negativa. Když jste nemocní, tak se vaše tělo soustředí na boj s infekcí a na nic jiného. Investuje do toho veškerou energii a jiné dostupné prostředky. Při infekci dochází ke katabolickému stavu. To znamená, že tělo štěpí složitější sloučeniny na látky jednodušší. Je to jednoduché. Na boj tělo potřebuje energii a tu může získat jedině štěpením. Když ovšem půjdete do posilovny, tak budou vaše svaly soupeřit s imunitním systémem o zdroje živin a ani jeden z obou systémů jich nebude mít dostatek pro efektivní práci. Z toho vyplývá, že vaše snaha přijde vniveč a navíc ztěžujete svému imunitnímu systému práci.

Obdobná je situace pro bílkoviny. Také ty jsou potřeba pro imunitní systém. Jsou třeba pro tvorbu protilátek a prostředníků pro stimulaci a koordinaci zánětlivých dějů. Ty ovšem nejsou normálně k dispozici a musí se nově syntetizovat. A to sice z aminokyselin. A ty se dají získat rozštěpením bílkovin a největší zásobárnou bílkovin jsou svaly. Tím pádem, pokud jdete posilovat, pracujete proti snaze imunitního systému a důsledky jsou stejné jako v předchozím případě.

Když nebudete toto respektovat, tak vašemu imunitnímu systému bude trvat mnohem déle, než si se zvládnutím infekce poradí. A to v lepším případě. V horším případě se může infekce ještě více rozjet. Tak jako tak se výrazně prodlouží doba rekonvalescence a tím i efektivita vašeho snažení. Navíc vaše tělo bývá při nemoci mnohem unavenější a mnohem méně vydrží, z čehož vyplývá vyšší riziko přetížení nebo dokonce zranění. A to nemluvím o zátěži srdečně-cévního systému. Při horečce a obecně při infekci se totiž snižuje tlak a zvyšuje srdeční frekvence, čímž se snižuje adaptační rezerva organismu a tím i tolerance zátěže.

Někteří by mohli považovat za dostatečné jen snížení zátěže. Zní to sice logicky, ale chyba lávky. Jakoukoli zbytečnou zátěž je třeba úplně omezit, nejen snížit. Je třeba si srovnat rizika. Jedním je rozhození vašeho tréninkové plánu z vynechání pár návštěv posilovny, tím druhým je rozhození z případného postižení organismu. A věřte mi, že to druhé je mnohem závažnější. Nechci vás v žádném případě strašit nebo odrazovat od sportu jako takového, ale jen upozornit na to, co by se teoreticky mohlo stát jen z čiré netrpělivosti.

Jakmile se vám podaří překonat tu či onu nemoc a stoupnete si na váhu, budete nejspíš zděšeni, kolik jste za těch pár dnů zhubli. Neděste se. Podstatně větší část ztracených kilogramů jde pouze na úkor dehydratace a voda se za chvíli zpátky doplní. Nějakou daň si samozřejmě vyžádal i onen zmiňovaný katabolický stav na vašich svalech, to je ale podstatně menší část. Proto když jdete poprvé po nemoci do posilovny, nesnažte se zvládat stejné dávky jako před tím. Nakonec to poznáte sami, že vám stejná zátěž dělá mnohem větší problémy. Nemá cenu se trápit a snažit se dohnat ztracenou sílu zbytečně rychle. Raději o stupínek snižte zátěž a více než kdy jindy se soustřeďte na správné provádění cviků a na pocity ve svalech. Doba, po kterou byste měli zůstat na této nižší úrovni je asi tak týden. Pokud se ovšem ani po týdnu nebudete cítit stejně absolutně fit jako před nemocí, pak vydržte ještě jeden týden, nebo aspoň do doby, než budete úplně v pořádku. 2 týdny by ale měly každopádně stačit.