Zátěžové testy u sportovců – 1. část

Zátěžové testy u sportovců – 1. část

Zátěžové testy jsou u sportovců jedním ze základních vyšetření. Jednak při začátku tréninku umožní zhodnocení úvodních kondičních parametrů a stanovit tréninkový plán, jednak v průběhu tréninku posoudit vývoje kondice. Jsou 2 způsoby, jakými zátěžové vyšetření provést. Buďto na kole, nebo na běhátku, při čemž každý způsob má svá pro i proti a závisí na preferenci vyšetřovaného a na tom, jakou zátěž vykonává. Běhátko má výhodu ve výraznějším zapojení horní poloviny těla a umožňuje dosáhnout rychleji maximální zátěže a spotřeby kyslíku bez přetížení určité části těla. Nevýhodou je snížená kvalita EKG záznamu při otřesech. Druhou možností je bicyklová ergometrie (vyšetření na kole), kterou budeme volit především u cyklistů. Lišit se může také rozsah vyšetření a sledované parametry. Nejkomplexnějším vyšetřením je přitom spiroergometrie do maxima se zhodnocením laktátové křivky. Nyní se pokusím přiblížit jednotlivé ukazatele a objasnit jejich význam.

Zhodnocení pocitů vyšetřovaného: čili medicínsky v podstatě odběr anamnézy. Byť si mnozí ambiciózní sportovci myslí, že přesně ví, jak se jejich tělo při zátěži chová a jaké mají pocity, mnohdy tomu tak není. V průběhu vyšetření je zátěž zvyšována až do tolerovaného maxima v předem definovaných skocích, což umožní lepší přehled o chování organismu a odhalení skryté patologie než při sportovním výkonu. Zde může sportovec sice dosáhnout maxima, ale většinou na kratší dobu a výkon se mění ve výrazných skocích. Subjektivní hodnocení pak bývá značně zkreslené. Ptáme se zejména na dechové potíže, bolesti na hrudníku, stavy slabosti, pocity na omdlení a točení hlavy.

Vývoj krevního tlaku: lidské tělo reaguje na zátěž také změnou krevního tlaku. Udáváme vždy 2 hodnoty tlaku. Systolický (vyšší hodnota) u zdravého jedince při zátěži mírně stoupá, protože odráží vyšší úsilí a silnější stahy srdečního svalu. Diastolický (nižší hodnota) se pak většinou nemění, nebo může i mírně klesat, což je způsobeno rozšiřováním cév v pracujících svalech, aby k nim proudilo více krve. Neúměrné zvýšení tlaku v průběhu zátěže může předznamenávat tendenci k vysokému tlaku v budoucnu. Navíc excesivní zvýšení krevního tlaku může ve spojení s vysokou zátěží způsobit i srdeční infarkt a vyvolávat srdeční arytmie. Naopak nedostatečný vzestup tlaku či dokonce jeho pokles je ještě významnějším nálezem, který může poukázat na doposud nediagnostikovanou chlopenní či jinou srdeční vadu nebo obecně na abnormální nastavení vegetativního nervového systému. Každopádně abnormální reakce krevního tlaku na zátěž většinou vyžaduje podrobnější vyšetření a v případě zájmu o výkonnostní sport minimálně dlouhodobé sledování.

Dosažená zátěž: nebo lépe řečeno maximální dosažený výkon. Ten měříme ve wattech a jde o maximální práci, kterou jsou svaly schopny vykonat za určitý čas. Můžeme měřit buďto maximální výkon, což nás bude ale zajímat pouze u sprinterů nebo spurterů na kole. Daleko více vypovídající je maximální výkon dosažený zvyšováním zátěže v postupných krocích. Tato hodnota nám znázorní naši výkonnost především co se týče pohybu po rovině (ať už je to veslování, běh či jízda na kole), kde dosažená rychlost je spíše závislá na této absolutní hodnotě. Pokud se však terén zvedne, je mnohem podstatnějším údajem výkon vztažený na hmotnost. Proto jsou ať už běžci nebo cyklisté, kteří vynikají v horách často velmi subtilní.

Tato základní vyšetření jsou poměrně nenáročná na hodnocení a poskytují velké množství důležitých informací o aktuálním stavu srdečně-cévního systému. Často postačí k základnímu zhodnocení u hobby sportovců a jsou odrazovým můstkem k podrobnějšímu rozboru u profesionálů, kde se ale neobjedeme bez sofistikovanějších metod. Ty si představíme v dalším článku.

Copyright: deskcube / 123RF Stock Photo