Hlava tvoří více než polovinu sportovního výkonu

Říká se, že hlava tvoří více než polovinu sportovního výkonu. Někdo mluví i o mnohem vyšším podílu. To se dá v různé míře aplikovat na každý sport, kulturistiku a posilování nevyjímaje. Pokud si nebudete dostatečně věřit, nebudete v klidu a v optimálním psychickém rozpoložení, nebudete provádět danou činnost s dostatečnou technickou precizností a kontrolou, nedosáhnete samozřejmě optimálního výkonu, což se zase zpětně projeví negativně na psychice, tedy i na výkonu...

Naopak, když jste v psychické pohodě, tak se vám všechno daří, všechno děláte jen tak mimochodem, tím pádem to posiluje vaše sebevědomí a vy máte pocit, že když už vám to jde, tak toho musíte zvládnout co nejvíc, což vás vede k přemotivovanosti. Obojí je špatně, a proto se musíte naučit psychicky zvládnout obě situace a udržet se zhruba někde uprostřed, i když téměř vždy se to lépe řekne, než pak provede.

Důležitým psychickým aspektem tréninku (a to jakéhokoli) je motivace. I špičkoví sportovci mají své psychology, kteří jim právě ji pomáhají hledat či usměrňovat. Když jí máte málo, tak se do cvičení nutíte jen stěží, těšíte se na to, až skončíte, a berete jej jako nutné zlo. Většinu cviků odfláknete a podle toho také vypadají vaše výsledky. Je to stav typický pro tzv. syndrom vyhoření. Máte pocit, že daná činnost nenaplňuje vaše očekávání, že už vás nebaví tak jako dříve a děláte ji už jen z povinnosti či setrvačnosti. V takovém případě existují 2 východiska. Jedním z nich je prostě na chvíli vysadit a najít si jiný zdroj zábavy. Většinou postačí abstinence v řádu 1 až 2 týdnů a chuť do tréninku se vám obvykle navrátí. Většina lidí ovšem tuto možnost nevyzkouší, protože se bojí, že o svou pracně nabytou svalovou hmotu přijdou. Není se ovšem čeho bát. Jestli už delší dobu trénujete poctivě, tak váš úbytek bude minimální (nebo aspoň ne takový, který by se nedal snadno dohnat). Druhou možností je najít si v návštěvě posilovny jiný cíl, než přiblížit se svému ideálu. Zkusit si najít jiný primární cíl a cvičení brát až jako druhotný a skutečně si ho užít.

Druhým extrémem je přemotivovanost. Není tak častý jako její nedostatek a většinou jde o záležitost jednoho nebo několika málo dní. Riziko je ovšem vážnější. Máte pocit, že najednou nic není problém, a tak se toho snažíte maximálně využít. Nedáváte si pozor na správné provedení cviků a místo techniky se spíš soustředíte na maximální sílu. Tím ovšem často zapojujete i jiné svalové skupiny, než jsou žádoucí, čímž můžete způsobit svalovou nerovnováhu nebo dokonce zranění. Oběma extrémům je třeba se vyvarovat. Při nedostatku motivace si najít zástupný důvod a při přebytku své vášně krotit.

Dalším zajímavým psychologickým aspektem je tzv. psychologická anabolizace. Jedná se o přístup k regeneračnímu procesu. Při tréninku dochází k výrazným metabolickým změnám, zejména katabolickým (tj. rozkladným). Po tréninku naopak nastává fáze anabolická, tedy mimo jiné i budování svalové hmoty. Při této metodě se snažíme o fyziologickou podporu funkce důležitých anabolických hormonů (tj. jak pohlavních, tak především hormonu růstového). Během a hlavně po tréninku samozřejmě musíte doplnit všechny potřebné látky, tedy minerály, sacharidy a především bílkoviny.

Psychologický přístup spočívá v tom, že se pokusíte navodit si optimální regenerační stav psychickou cestou. Lehněte si do sobě nejpřijatelnější polohy a prostě jen relaxujte. Zároveň si pomalu přehrávejte svůj předcházející trénink tak, jak jste jej prováděli. Tato fáze relaxace tedy trvá zhruba tak dlouho jako trénink samotný. Nějakou dobu (zhruba 10-15 minut) ještě zůstaňte v poloze co nejpohodlnější, a to klidně i v té, ve které spíte. A když při tom na chvilku usnete, není to vůbec na škodu.

Toto období je totiž období nejintenzivnějších metabolických přeměn ve svalu. Proto se snažíme jak o lehkou stimulaci svalstva (tím, že si přehráváte předcházející činnost je mimovolně aktivujete), tak o vyplavení růstového hormonu (tím, že relaxujete a blížíte se stavu spánku).

Zmínil bych ještě správnou spánkovou hygienu. Ve spánku totiž dochází k největšímu uvolňování růstového hormonu. Je ale důležitá i jeho správná struktura a rovnoměrnost. To znamená spát nejen dost dlouho, ale nemít příliš výrazné výkyvy v době probouzení a usínání, ale hlavně usínat v klidu, což znamená necvičit těsně před ním. V optimálním případě byste si měli jít zacvičit večer a jít do postele tak hodinu až 2 po cvičení, pomalu si přehrát svůj trénink a pozvolna usnout.